Soužití s králíčkem
Než jsme na ridgebacka vůbec pomysleli, měli jsme již zakrslého králíka Kubíka plemene modrooký hermelín. Pro představu váží cca kolem kila a ouška má dlouhá 5 cm a vůbec nemá strach ze psů, což někteří “králíkáří” nedovedou pochopit!
Ale přesto jsem měla strach – ridgeback – velký lovecký pes – no uvidíme! Naštěstí jsem trochu využila své zkušenosti z výchovy a výcviku a Kubovo nebojácnost a vše jsme zvládli na jedničku, za což jsme nesmírně šťastní, ale samozřejmě nějaké to úsilí a trpělivost nás to stálo, samozřejmě bez fyzických trestů!.
Dnes jsou velcí kamarádi a nikdo mi nevěří, když řeknu s čistým svědomím, že Alf, ač už se blíží 40 kg, nezkřiví Kubíkovi ani chloupek a to spolu každý den běhají po celém bytě a někdy i na zahradě. Nikdo mi také nevěří, že králíček má radost, když ho Alf pošťouchne čumákem aby běhal a Kuba začne radostí vyskakovat a obíhat kolečka – králíkáři znají...
Nikdo mi také nevěří, že Alf strčí tu svojí obrovskou hlavu do klece a vyžere Kubíkovi celou misku, že když máme králíčka na zahradě, překusuje jeho vodítko, aby ho vysvobodil, že mu olizuje ouška a celou hlavičku až je králíček úplně “nacucaný”...
Napsala bych celou knihu o tom, jak je krásné pozorovat tak velkého loveckého psa, jak dokáže být něžný, milý, opatrný a chápavý k tak malému tvorovi, který by v přírodě jistě byl jeho kořistí.
Ale to není můj záměr. Chtěla jsem se jen podělit o své zážitky a sdělit tak svůj názor na to, jak ridgebackové dokážou být inteligentí, tolerantní a kontaktní, jak moc záleží na výchově malého štěněte, jejíž výsledky si s sebou ponese po celý život, jakou radost dovede člověku dát aniž by o tom sám věděl... Pro tohle všechno je Alf náš přítel, naše láska, naše sluníčko všedních dní ale také naše chlouba :-)
Doufám, že se mi podaří pár zážitků se soužití - Alf+Kuba - vyfotit pro vaši představu... :-)